Dne 28. března proběhla ve Velkém Špalíčku akce Učitel roku 2022
Na úvod byla studentkou maturitního ročníku Reginou Růžičkovou přečtena školní slohová práce absolventky gymnázia Lany Deučman. Text práce doplňujeme o kresbu studentky Simony Valové z 1.ročníku gymnázia. Tato slohová práce byla vybrána vedením školy jako paralela k současnému dění na Ukrajině s cílem osvěty.
- Autorka kresby: Simona Valová, studentka 1. ročníku gymnázia
“Je ráno. Všední ráno, takové jako tisíce jiných a přece je na něm něco zvláštního. Povinnost. Školní povinnost vzpomínat na domov, psát o něm. Pro někoho to budou obyčejná písmenka, ale pro mne jsou to slova, která oživují nesmírnou bolest v duši. Je těžké začít, ale přesto chci o tom psát, chci zapomenout i vzpomínat … já … já musím …
Vzpomínám na své dětství. Sedíme s dědečkem na pláži u moře a sledujeme let racků a tanec vln. Dědeček mi vypráví příběhy svého mládí a já si představuji nádherný svět plný lásky. Jak bych jenom mohla tušit, že existuje tolik věcí, co dokáží smutkem drtit srdce lidí! Vždyť já žila bezstarostně ve svých dětských snech a nedokázala jsem pochopit, co je to smrt. Dědeček zemřel a já si myslela, že odplul na lodi do širého moře. Život je jako písek, který prochází skrz naše dlaně. To, co v dlaních zůstane, jsou naše vzpomínky. A já mám na své dětství krásné vzpomínky, jenomže tento život v dětské říši byl předčasně ukončen.
Ach, ta surová válka v Bosně! Kdysi tam lidé žili šťastně a vůbec netušili, že jednou budou stát na druhé straně řeky a střílet na kamaráda, bratra, syna. Najednou z ničeho a pro nic vypukla válka, která si jako bouře zmítající větve bez listí odnesla řadu mladých, nevinných životů. Lidé byli zmatení, báli se a přitom tomu nemohli uvěřit! Ptali se proč, pro koho a pro co? Nikdy nedostali odpověď. Jak jenom velká to musí být síla, co udělá z člověka „nečlověka“! My, obyčejní lidé rozumějící lásce, neznáme původ, velikost či důvod síly, vytvářející obrovskou nenávist, ale známe její následky. Kolik Jenom slz proplakaly matky nad svými dětmi, kolik jenom zůstalo zlomených srdcí! Mrtvé dítě, žena, či mrtvý stařec, to pro nečlověka znamená jenom další ztrátu zbytečných lidí. Já tyto lidi milovala celým svým srdcem, já milovala mou rodnou zem, ale bylo to marné. Má láska, láska malých nevinných dětí nestačila ke zkrocení zlé síly nečlověka.
Jsem z toho všeho ještě stále zmatená. Já na hřišti se svými kamarády, najednou granáty, obrovský dým, křik, letím letadlem a dívám se na dům, ve kterém zůstal můj otec. Mlha se vznáší a my plujeme do neznámé země. Naposledy se dívám na své rodné město. Sbohem Naldo, Laro, Vlado, sbohem ubohá školo, červená tramvaji, břízo v parku … sbohem mé krásné dětství, já se brzy vrátím.
Sedím teď ve škole, ve vaší zemi, či ji může také nazvat svým domovem? Nevím, jestli mám na to právo. Dovolíte mi to? Víte, já cítím, že sem patřím. Je to můj nový domov. Válka sice skončila a já se mohu vrátit, jenomže já se bojím. Mám strach, že už nespatřím tváře svých kamarádů a na každém rohu mě budou pronásledovat stíny války, která skončila, ale zanechala své stopy v našich srdcích. Ubohé zmrzačené děti! Nikdy to nebude jako dříve, za šťastných časů, alespoň ne pro mě. Možná, že se jednou odvážím podívat do očí matky mého kamaráda, kterého zastřelili. On totiž nedokázal opustit svůj domov. Zůstal tam a zaplatil svým životem, vzpomínkami, smutkem. Možná mi bude jeho matka vyčítat, že on nežije a já ano. Určitě je to nesmysl! Ona mě přijme vřele do náruče a řekne mi: „Ty jsi ale vyrostla“ a potom mi nabídne ty její třešňové koláče, které jsme vždycky jedli s obrovskou chutí. Pak se mě zeptá: „Ty jsi na nás nezapomněla?“
Z mých očí budou stékat slzy a kapky budou pomalu padat na mé dlaně, které jí podám a řeknu: „Já na vás nikdy nezapomenu“. Ahoj Naldo, Laro, Vlado, červená tramvaji, břízo v parku, já vás stále ještě mám ráda. Budu vás nést ve svém srdci, ve svých vzpomínkách. Vy jste mé šťastné dětství v mé rodné zemi a jednou v nebi lásky, štěstí a přátelství se k vám vrátím.”
- Autorka textu: Lana Deučman, absolventka gymnázia
Ve druhé části akce předalo vedení školy nejlepším studentům maturitních ročníků stříbrné a bronzové certifikáty Moravského gymnázia Brno s.r.o.
V hlavní části akce byly vyhlášeny výsledky ankety Učitel roku 2022, kterou škola pořádá každoročně ke Dni učitelů.
Učitele roku volí ve dvou kategoriích studenti a v jedné kategorii vedení školy. Níže uvádíme výsledné pořadí v jednotlivých kategoriích:
Učitel roku 2022 za vedení školy
Mgr. Jan Svoboda
Učitel roku 2022 – částečný úvazek
1. místo – Mgr. Kristýna Šťastná
2. místo – Mgr. et Mgr. David Zelený
3. místo – Mgr. Ondřej Jeřábek
Učitel roku 2022
1. místo – Mgr. Pavel Strnad
2. místo – Mgr. Jan Svoboda
3. místo – Mgr. Jan Bobek, Ph.D.
4. místo – Mgr. Natálie Stratilová
5. místo – Mgr. Hana Šindelářová
Po vyhlášení výsledků ankety Učitel roku následovalo promítání filmu Zátopek od režiséra Davida Ondříčka s Václavem Neužilem a Marthou Issovou v hlavních rolích.